Stříbrná mince 200 Kč Petr Vok z Rožmberka 400. výročí úmrtí 2011 Proof




Stříbrná mince 200 Kč Petr Vok z Rožmberka 400. výročí úmrtí 2011 Proof
Stříbrná pamětní mince
Nominál: 200Kč
Průměr: 31 mm
Síla: 2,35 mm
Hmotnost: 13 g
Ryzost: 925/1000 Ag 75/1000 Cu
Kvalita provedení: Proof
Hrana: hladká
Limitní náklad: 12 400 ks
Emise: 19.10.2011
Autor: Jaroslav Bejvl(líc), Mgr.Petr Horák(rub)
Ražba: Česká mincovna
Emitent: ČNB
Dostupnost: | skladem |
Skladem kusů: | 1 ks |
Stříbrná mince 200 Kč Petr Vok z Rožmberka 400. výročí úmrtí 2011 Proof
Petr Vok z Rožmberka byl členem šlechtického rodu Rožmberků, narodil se 1. října 1539 v Českém Krumlově, otci Joštovi z Rožmberka a matce Anně z Rogendorfu. Zemřel 6. listopadu 1611 v Třeboni ve věku 72 let coby poslední člen šlechtického rodu Rožmberků. r.2011 Petr Vok z Rožmberka Stříbrná mince Žil přes padesát let ve stínu svého staršího bratra Viléma. Sám se na veřejnosti přiznal, že trpěl „komplexem mladšího, odstrčeného a méně schopného sourozence“. Již od mládí byl učenlivý, zvídavý a vynalézavý. O tom také svědčí to, že se intenzivně zajímal o vědu, literaturu, umění a kulturu všeobecně. Podporoval českou literaturu, divadlo, školství (Rožmberská škola v Soběslavi) a výtvarné umění. Vytvořil jednu z nejrozsáhlejších knihoven ve střední Evropě. Jeho sbírka uměleckých předmětů, fyzikálních přístrojů a přírodnin byla srovnatelná se sbírkami Rudolfa II. na Pražském hradě. Díky němu byly zámky v Bechyni a Třeboni přestavěny v renesanční sídla. Způsobem vlády se podobal bratru Vilémovi. Ale jinak byl každý z nich jiný. Petr byl citlivější, upřímný a když se pro něco rozhodl, pevně si za tím stál (což dokazuje jeho odmítavý postoj k Habsburkům nebo jeho vstup a obhajobu Jednoty bratrské). Také jeho smysl pro spravedlnost nebyl zanedbatelný. V r. 1580 se oženil s mladičkou Kateřinou z Ludanic. Manželství zůstalo bezdětně a Kateřina trpěla blíže neurčenou duševní chorobou. Petr Vok se o nemocnou ženu staral až do jejího skonu v r. 1601. I když měl značné dluhy, nikdy svým poddaným nezvyšoval daně ani nezaváděl nové. Staral se o chudé a nemocné a to jak na Bechyni, tak i v Třeboni. Každý den v 10 hodin dopoledne a v 6 hodin večer svolával na třeboňský zámek chudinu z města i okolí a podával jim jídlo a pití. Za pár let se dokázal vypracovat v dobrého hospodáře a správce a dokonce dvakrát zabránil hrozící majetkový úpadek a následný rozpad rožmberského panství.